Blog

Welcome to my blog

COVID-19

Koho znevýhodní jeden termín přijímacích zkoušek na střední školy?

Nevíme, data má jen CERMAT a jeho analýzy neposkytují na tuto otázku odpověď.

Koho znevýhodní jeden termín přijímaček na střední školy? Díky analýzám CERMATu víme jen jedno – mnoho uchazečů bude mít horší skór, než kdyby měli možnost dvou termínů. Nic ale nevíme o tom, jaký typ uchazečů to poškodí více. Přitom Cermat data má, jen je sám dostatečně neanalyzuje, nevytěžuje. To bychom mu mohli odpustit, kdyby data sdílel v podobě, která by umožnila jiným je analyzovat. Naznačuji zde, v jaké podobě bychom data potřebovali a co bychom z nich mohli vyčíst. Blog končí otázkou – Šlo by přijímat žáky na střední školy i bez výsledků testů? Zkuste si sami odpovědět, ideálně komentujte pod příspěvkem. Svůj pohled sepíšu v budoucím samostatném blogu.

SHRNUTÍ (podrobněji jednotlivé části níže)

Část 1. Ze zpráv Cermatu víme, že 83 % uchazečů 9. ročníků ZŠ o maturitní obory se účastnila v minulém roce obou termínů přijímacích zkoušek. Z nich pouze malá část (8 % v českém jazyce a 6 % žáků v matematice) měla stejný výsledek. Většině tedy pomohly dva termíny přijímaček k lepšímu výsledku. Bohužel nevíme nic více o velikosti zlepšení, o tom, kterým skupinám nejvíce dva termíny pomohly apod.

Část 2. Cermat sice již zveřejnil data z přijímacích zkoušek v anonymizované podobě, nicméně tak okleštěná, že neumožňují žádné smysluplné analýzy. Abychom mohli odpovědět na otázky jak velký problém představuje omezení přijímaček na jeden termín a kterým skupinám žáků to spíše uškodí, stačí přitom dodat jen pár informací (podrobněji v 2. části). Přitom data zůstanou stále anonymní, bezpečná a ani Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) nemohou vadit.

Část 3. Malý úvod o tom, že všechny testy (podobně jako „testy na koronavirus“) pracují s určitou chybou měření. Podobně i testy z přijímaček mají chybu a je třeba se o ní bavit a snažit se ji minimalizovat. Je třeba kontrolovat, zda testy neznevýhodňují nějaké skupiny žáků, zda jsou fér. Je důležité připomínat, že hranice přijetí nepřijetí (tzv. cut-off score) je často problematická a zatížená největší chybou a že rozhodování o žákově budoucnosti nemá být založeno jen na výsledku jednoho testu. Zároveň však zde upozorňuji, že případná konstruktivní oponentura testů na základě analýzy dat může vést jen ke zdokonalení testů. Zda vůbec používat testy k přijímání na střední školy je diskuse obecnější, ale také potřebná! Možná to jde i zcela bez testů, jak tomu ostatně v některých zemích je (o tom bude jiný navazující blog).

Část 4. Upozorňuji, že CERMAT navrhoval omezit přijímací zkoušky na jeden termín již ve zprávě z jednotných přijímacích zkoušek v minulém roce, již před vypuknutím pandemie. MŠMT dementovalo, že by plánovalo i v budoucnu omezit přijímací zkoušky na jeden termín, na čemž je nutné trvat. Je však zároveň dobré odpovědět, zda je vše zajištěno pro hladký průběh i v roce 2021 a dalších letech, případně plánovat nějaké změny v harmonogramu, jak navrhuje Cermat. Úvahy o omezení testování jen na jeden termín nemohu podpořit. To už se vyplatí hledat zcela jiný způsob přijímání žáků, klidně i bez testů a vést obecnější diskusi, jak vůbec přijímání v ČR vypadá a zda je to tak správně (i o tom v navazujícím budoucím blogu).

1. Co (ne)lze vyčíst ze zveřejněných zpráv Cermatu o jednotné přijímací zkoušce?

Cermat zveřejňuje zprávy z každé přijímací zkoušky (označuje je zkratkou JPZ – jednotné přijímací zkoušky) – na svých stránkách od roku 2017. Ze závěrečné zprávy z přijímaček za rok 2019 (které proběhly klasicky ve dvou termínech a žákům se započetl ten lepší výsledek v každém z předmětu) vyčteme, že výsledky v jednotlivých termínech se skutečně liší. Zpráva nám tak umožňuje jen porovnat, jak si žáci, kteří se účastnili obou termínů přijímaček vedli v češtině a matematice. Omezím se ilustračně jen na čtyřleté obory, neb ty se týkají největšího počtu žáků (nechávám stranou tedy přijímací zkoušky na víceletá gymnázia).  Již první důležitý údaj je, že dvou termínů přijímacích zkoušek se v roce 2019 účastnila velká většina žáků (téměř 83 %), a měli výrazně lepší výsledky než žáci, kteří se účastnili pouze jednoho termínu (jde nejspíš o studenty se slabším prospěchem, kteří se hlásili na maturitní obor a druhou přihlášku podali na nematuritní obor, kde nejsou JPZ požadovány).

Zajímavější pak je srovnání mezi většinou uchazečů, kteří se účastnili obou termínů. Ze zprávy Cermat plyne, že zatímco v matematice byli uchazeči lepší v prvním termínu, v českém jazyce se jim naopak dařilo lépe v druhém termínu přijímaček. Konkrétně v českém jazyce dosáhlo lepší výsledek v prvním termínu 38,0 % uchazečů, 7,9 % uchazečů mělo oba termíny stejný výsledek a 54,1 % dosáhlo lepšího výsledku v druhém termínu. Naopak v matematice mělo lepší výsledek v prvním termínu 68,4 %, stejný výsledek 6,3 %, a 25,4 % mělo lepší výsledek z matematiky ve druhém termínu. Vidíme tedy, že stejný výsledek měla v obou termínech méně než desetina žáků. Pro velkou většinu uchazečů tedy dva termíny znamenají dosažení celkově lepšího výsledku. Nicméně zde by měla analýza pouze začínat. Nevím totiž o kolik se jednotliví žáci zlepšili a samozřejmě některá zlepšení mohou být zanedbatelná a nemít ve svém důsledku vliv na výsledek přijímacího řízení. Nicméně s informací o potřebném počtu bodů k přijetí na danou školu (nebo aspoň průměrně na daný obor) již lze odhadovat, kolik žáků si skutečně lepším výsledkem pomohlo k přijetí. A kdo byli žáci, kteří měli stejný výsledek? Není mezi nimi například větší podíl žáků s nejlepšími výsledky? A nevíme vůbec nic o skupinách žáků, kde se výsledky mezi dvěma termíny (výrazněji) lišily v jednotlivých předmětech. Bylo to stejné pro chlapce a dívky. Pro uchazeče o různé skupiny maturitních oborů? Nic více už se ze zprávy Cermatu bohužel nedozvíme. Dále již totiž zpráva pracuje pouze s tím lepším výsledkem. A také zveřejněná anonymizovaná data neumožňují odpovědět na tyto otázky, neb nejsou k dispozici propojená data o jednotlivých termínech testování za žáky a není možné propojit ani jednotlivce za oba předměty (M a ČJ). Je fajn, že Cermat začal nějaká data zveřejňovat, nicméně v takto okleštěné podobě jsou v zásadě analyticky obtížně vyhodnotitelná a neumožňují ani odpovědi na základní otázky. Jak nám i situace s uzavřením škol a náhradními řešeními přijímaček ukázala, nastávají situace, kdy je třeba hledat odpovědi rychle a k tomu nejlépe poslouží pravidelně zveřejňování anonymizovaných dat. Jak by měla vypadat?

2. Jak by měla vypadat anonymizovaná data z přijímaček, která může Cermat pravidelně zveřejňovat a nikoho neohrožují? Co dodat do již zveřejněných dat, aby bylo možno data skutečně využít?

Jak již jsem psal, Cermat již nějaká data z jednotných přijímaček uvolnil, a to za roky 2017, 2018 a 2019. Výsledky žáků, kteří konali zkoušku v jednotlivých termínech (A – 1. termín, B – 2. termín, C – 1. náhradní termín a D – 2. náhradní termín) jsou však na jednotlivých listech a chybí identifikátor žáka, který by umožnil data propojit. Jakékoliv číslo nebo kombinace čísel a písmen, která data anonymizuje, ale umožňuje propojit výsledky žáků ve dvou termínech a v obou testovaných předmětech. Údaje o voleném typu školy/oboru studia (skupiny maturitních oborů) již data obsahují, což je dobře. Bylo by fajn u každého řádku přidat ještě informaci o pohlaví žáka. V zásadě ke zveřejněným datům stačí doplnit dva údaje: unikátní anonymizovaný identifikátor žáka, který umožní propojit data z různých listů a informaci o pohlaví. A již tyto údaje by nám umožnily mnohem lépe odpovědět na otázku, které skupiny žáků vykazují výraznější zlepšení při možnosti konat dva pokusy přijímacích zkoušek – dle pohlaví a skupiny oborů. Z analytického hlediska by bylo samozřejmě ještě zajímavé dodat data o kraji, ze kterého žák pochází (výchozí ZŠ) a kraji, kam se hlásí na SŠ (např. klasické téma žáků Středočeského kraje, kteří se hlásí na střední školy v Praze – byť tato data Cermat ve zprávě vytěžuje obecně, už dále ne ve vztahu k výsledkům žáků). Mohli bychom tedy odpovědět na otázku, zda jsou to nejlepší žáci základních škol ze Středočeského kraje, kteří se hlásí na různé obory v Praze apod. Tato data jsou bezesporu zcela dostatečně anonymizována a není důvod je nesdílet. Podrobnější data by již asi vyžadovala dostupnost omezenou, např. pro výzkumné účely při podpisu nějakého prohlášení o práci s daty, neposkytování třetím stranám apod. To nyní nechávám stranou, neb základem je posunout užitečnost již sdílených dat veřejně. Nic doplnění mnou zmíněných údajů podle mě nebrání. Případné odmítání těchto dat s odkazem na nesouhlas Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) v případě těchto dat neobstojí. V případě podrobnějších dat, které by bylo užitečné mít pro analýzy MŠMT či výzkumné účely by již nějaký problém skýtat mohly. Například, kdybych požadoval sídlo ZŠ (obec), máme dost malých škol, kde je v 9. ročníku jen několik žáků a z nich třeba právě jeden (nebo méně než tři, což ÚOOÚ již vadí, dle některých rozhodnutí), který se hlásí na daný obor. Ale právě proto navrhuji, ať se zveřejňují jen kraje, kde už je dostatečně velká agregace dat, a tedy není možné identifikovat jednotlivého žáka kombinací poskytnutých znaků (kraje jsou dostatečná agregace, i skupiny oborů jsou dost velká agregace a pohlaví). Ono ani není cílem těchto analýz hledat jednotlivce, ale opakovaně slýcháme, že to je ten důvod, proč data nelze poskytnout. Neumím si představit, že nějaký analytik žádá data především proto, aby zjistil, jaké testové výsledky měl spolužák jeho dítěte. Proto jsem sepsal, jaká data by stačila na řadu užitečných analýz a kde by ani ten analytik neměl šanci dohledat spolužáka svého dítěte. Odvolávání se na ÚOOÚ jako orgán, který znemožňuje poskytnout data, by pak byl jen pouhou záminkou neposkytnutí dat. Případně je třeba jej doložit stanoviskem tohoto úřadu a jeho argumentací. V zahraničí je běžné, že anonymizovaná data jsou dostupná a pro výzkumníky dokonce i data individuální (byť stále anonymizovaná). Možná je omezené zveřejňování dat spojené spíše s obavou z kritiky testů, je však třeba mít na mysli, že to je povinností státu (a zde Cermat) kvalitu testů dokladovat a je také přirozené, že testy nejsou zcela spolehlivé a bezchybné nástroje, jak naznačuji v další části.

3. Testy nejsou neomylné, zcela přesné a nemají být jedinými nástroji rozhodujícími o osudu dalšího vzdělávání žáka. O tom, že použít výsledek testu k rozhodnutí o přijetí uchazečů vede k chybám, stejně jako máme falešně pozitivní a falešné negativní výsledky testu na koronavirus a i díky tomu je dobré si připomenout, že to je vlastnost každého testu. V korona-době to ostatně slýcháme stále častěji a je třeba v té diskusi pokračovat i na poli vzdělávání.

V úvodu jsem uvedl, že jsem bohužel nemohl panu řediteli (potažmo Asociaci ředitelů gymnázií, a vůbec obecně veřejnosti) dát odpověď na jednoduchou otázku a doporučil jsem mu, aby požádal MŠMT o vypracování analýzy dopadů jednoho termínu přijímaček skrze svou organizaci – Cermat. Data, která by umožnila odpovědět na tyto otázky k dispozici nemám. Uvidíme, zda je možné, aby Cermat dle návodu v předchozí části zveřejňovaná data doplnil, či zda mu to dá za úkol nadřízený orgán – MŠMT. Zda analýza dopadů jednoho termínu přijímaček v Cermatu vznikla, nevím (myslím, že spíše ne). Jsem ale přesvědčen, že by zcela jistě vzniknout měla a měla by být veřejná. Dotýká se přece tak velkého počtu rodin a je zde nebývalý veřejný zájem, který má dopad na budoucnost mnoha dětí. Zároveň by bylo fér poskytnout ředitelům středních škol, kteří musejí při přijímání do maturitních oborů výsledky jednotných testů zohlednit s váhou 60 %, aspoň nějaký rámec uvažování, jaká chybovost je obecně s rozhodováním pouze na základě testů spojená a také informace o tom, jaký typ žáků by nejspíše dosáhl lepší výsledky, kdyby byly tradičně dva termíny přijímaček (víme, že velká většina, více než 90 % viz část 1). V zahraničí standardně doporučují nespoléhat se jen na výsledky testů, ale doplnit je o žákův prospěch (a ano i jinde není mnohdy srovnatelný mezi školami), o  doporučení učitelů (a ano, pokusy o výstupní hodnocení v minulosti někdy připomínaly spíše kádrové posudky, ale to neznamená, že to nelze dělat lépe, je však třeba takovou změnu metodicky řídit; a víte, že třeba v Německu je na doporučení učitelů založeno přijímání na víceletá gymnázia i další obory?), ale klidně i o motivaci studentů apod. I tuto diskusi potřebujeme u nás více rozvíjet, neb slepá víra v bezchybnost testů může škodit.

Obecně je diskuse o chybovosti testů v Česku tabu. Jsme přesvědčeni i přesvědčováni, že testy měří spolehlivě, jsou objektivní a jakékoliv zpochybnění výsledku, diskuse o chybě měření a s tím souvisejícími chybami v klasifikaci uchazečů by nabourávaly tuto víru a přesvědčení o autoritě testu. I to je jeden z důvodů, proč se domnívám, že Cermat zmíněnou analýzu ani neprovede, přece by podrýval autoritu vlastní práce a mnoho lidí čte výsledky jakékoliv analýzy černobíle. A média chtějí názor, zda jsou testy správně nebo špatně a mají tedy zůstat nebo být zrušeny. Nic mezi tím. Já na to odpovídám, že jakákoliv analýza testů a jejich výsledků, může vést jenom ke zlepšení testů, a to by mělo být jejím záměrem. Pokud by analýza dat z přijímacích testů (ale klidně i maturitních) ukázala, že například některé úlohy znevýhodňují určitou skupinu žáků, mělo by to vést k větší pozornosti při přípravě budoucích testů, jednotlivých úloh i vyhodnocování pilotáže a sestavení testů. Diskuse o tom, že testy mají vždy nějakou chybu měření a cílem je, aby tato chyba byla co nejmenší a také kontrolovat, zda testy neznevýhodňují některou skupinu žáků (např. děvčata nebo naopak chlapce, nebo třeba žáky z Prahy, když úlohy pracují například s dopravou v metru) je již od 90. let minulého století standardním požadavkem vyhodnocování testů ve vyspělých zemích. Tento měsíc na příklady nevhodných úloh a skutečnost, že testy nebo jednotlivé úlohy mohou nějakou skupinu studentů zvýhodňovat oproti jiné například upozornil Jiří Münich v rozhovoru pro Seznam.cz . Navíc se také snažil analyzovat data zveřejněná Cermatem k maturitám, ale došel k podobnému závěru jako já nyní u přijímacích zkoušek – data jsou Cermatem zveřejněná v tak okleštěné podobě, že vlastně žádné rozumné analýzy neumožňují a zprávy Cermat jsou i v případě maturit dle něj podobně obecné a strohé. Cermat se však bude muset vyrovnat se situací, že tvorbě testů rozumí stále více lidí a že požadavky na podložení objektivity a nestrannosti testů (ať již přijímacích nebo maturitních) nepůjde jen odrážet procesním tvrzením, že je posoudila validační komise a ta je shledala v pořádku. Všechny testy měří s určitou chybou (tzv. chybou měření) a je důležité se bavit o tom, jak je velká a co dělat pro její snížení a zkvalitnění testů. Tato diskuse v Česku ještě pořádně neproběhla a je potřebná. Nedávno např. Hynek Cígler z Masarykovy univerzity vysvětloval v Českém rozhlase na příkladu testů na protilátky získané v reakci na virus SARS-Cov-2, používaných ke zjištění promořenosti populace v ČR i v Jihočeském kraji, že i tyto testy například chybně určí vysoký podíl (až 10 %) falešně pozitivních jedinců. V textu z roku 2012, který jsem psal s prof. E. Kiferem, který zaváděl státní testování KIRIS v Kentucky (USA) a odkázali jsme řadu textů již z konce 90. let, které analyzovaly chybu v rozhodování o studentech na základě testů (tzv. classification accuracy – tedy schopnost testu správně určit, zda žák má být přijat, či nikoliv, či zda má mít maturitu či nikoliv; na skutečnost, že i u těchto úsudků jsou falešně pozitivní a falešně negativní případy, jako u testů na koronavirus), a studie z Kentucky ukazovaly na desetitisíce chybných rozhodnutí o jednotlivých studentech na základě testů. Nevedlo to však ke zrušení testů v Kentucky, ale k jejich vylepšení, ke korekci prezentování testových skórů a k úpravě reportování jejich výsledků ve snaze zabránit negativním dopadů na samotné žáky. A také k většímu zdůrazňování v USA, že o osudech dětí nemá rozhodnout výsledek v jednom testu. Zajímavé také je, že prof. Kifera jsem díky podpoře Fulbrightovy komise přivedl do ČR a půl roku a byl k dispozici Cermatu, kde školil pracovníky například v užívání teorie odpovědi na položku (IRT – item response theory). Cermat však dosud využívá pouze tzv. klasickou teorii testů, která má řadu omezení.

Tuto část zakončím tvrzením, že pokud u jednotných testů pro přijímací zkoušky setrváme (a dokonce i Strategie pro vzdělávání 2030+ s tím počítá), měli bychom se více věnovat kvalitě testů, analýzám již proběhlých cyklů a zkvalitňování testování. Je ovšem legitimní i diskuse o tom, zda skutečně testy k určení vzdělávací dráhy 15letých žáků potřebujeme a jak případně zcela zásadněji změnit systém přijímání na střední školy (o tom v budoucnu v navazujícím blogu).

4. Pod tíhou silných populačních ročníků v přijímačkách Cermat navrhoval z kapacitních důvodů omezit přijímací řízení na jeden termín

V Souhrnné závěrečné zprávě z jednotné přijímací zkoušky za rok 2019 Cermat v 7. kapitole věnované výrobě a distribuci testů do škol upozorňuje na nárůst počtu uchazečů v souvislosti se silnými populačními ročníky a na skutečnost, že v uplynulém roce jim nestačil harmonogram příprav a ani při dvousměnném provozu nestihli vytisknout za 15 dní určených na tisky všech 4 885 049 stran testů, ale potřebovali o jeden den navíc. Dodejme, že Cermat tiskne testy ve vlastní tiskárně, což umožňuje větší ochranu dat a zabránění únikům testů (což byla vždy největší obava v souvislosti s maturitami od jejich zavádění a pro přijímačky se používá stejná tiskárna jako byla vybudována z ESF prostředků pro maturity). Cermat na s. 15 zmíněné zprávy tuto skutečnost komentuje následujícím způsobem: „To představuje reálnou hrozbu pro další období, kdy v souladu s populačními trendy hrozí, že za nezměněných organizačních podmínek nebude Centrum schopno řádně a bezpečně JPZ produkovat. Je třeba na tomto místě konstatovat, že systém konání jednotných přijímacích zkoušek ve dvou termínech za současného demografického stavu vytěžuje technologie TPKC na samu horní mez. TPKC je sice koncipováno pro dvousměnný provoz, ale v osmihodinových směnách. Rizika budoucího demografického vývoje mezi lety 2020 až 2025, kdy se má středními školami provalit populační vlna s maximem až o 20 % početnější žákovské klientely, než kolik činí současná, vylučují technickou realizaci za stejných podmínek. Cesty řešení spočívají ve zrušení druhého termínu nebo v posunu termínu přihlašování na dřívější datum a prodloužení výrobního období.“[1] Za mě jednoduchá reakce. Omezit na jeden termín z kapacitních důvodů nepřipadá v úvahu a jediná možnost potom dle Cermat zůstává upravit tedy termíny přihlašování na dřívější dobu (ponechme stranou, zda není možné hledat jiný logistický model). To by přitom bylo třeba vyhlásit pravděpodobně již na podzim tohoto roku, aby s tím všichni mohli počítat. Plánuje snad MŠMT nějaké změny v přijímání žáků na střední školy na příští rok? Pokud ne, zajistilo nějaký způsob toho, aby proběhly přijímací zkoušky v pořádku, nebo plánuje posunout termín přijímacích zkoušek i v příštím roce, když Cermat upozorňuje na kapacitní limity tisku testů? článku Deníku N se vyjádřila tisková mluvčí MŠMT, že ani do budoucna není v plánu omezit jednotné přijímací zkoušky na jeden termín. Na místě však je otázka, jak bude tedy řešit kapacity tisku Cermat pro příští rok a roky následující.

Už to, že Cermat navrhl jako jednu z možností omezit počet termínů přijímacích zkoušek na jeden termín, mělo být dle mého názoru založeno na analýze dat, že to nikoho významně nepoškodí (mám však pochybnost, že k tomu lze dojít). Úvahy o omezení na testování jen na jeden termín nemohu podpořit. To už se vyplatí hledat zcela jiný způsob přijímání žáků, klidně i bez testů a vést obecnější diskusi, jak vůbec přijímání vypadá v ČR a jak jej můžeme změnit (i o tom v navazujícím budoucím blogu). Možná je situace, kdy se nám dle Cermatu nedostává kapacit vhodným obdobím, začít podrobnou diskusi o alternativních cestách nebo aspoň o zdokonalení cesty, po které nějakou dobu kráčíme. Sic jdeme naslepo, bez dostatečných analýz, bez diskuse, vždyť se nic neděje. Každý se přece (prý) dostane kam chce. Ale v době silných populačních ročníků a bez přizpůsobení struktury oborů poptávce to již platit nebude!

Máme zde přitom silnou názorovou kliku, která by chtěla v přijímání ještě přitvrdit, viz například diskuse a prosazování cut-off skórů (stanovení minimální hranice pro přijetí do maturitního oboru), Asociací krajů České republiky, což zaplaťpánbůh neprošlo. Bohužel ani Strategie 2030+ v této věci moc vodítek neposkytuje, obecné formulace mnoho neřeknou, jen naznačují, že se s testováním pro příjímání na střední školy i dále počítá. Pojďme to tedy dělat lépe. Pojďme analyzovat data, která jsme zatím sebrali nebo je aspoň zveřejnit v podobě, která by umožňovala analýzy provádět. To by měl být požadavek MŠMT na Cermat, a silný požadavek rodičů a veřejnosti směrem k MŠMT. Třeba by aspoň Souhrnná zpráva z jednotných přijímacích zkoušek 2020 v době pandemie, kdy byly odsunuty přijímačky na 8.6.2020 a byly konány jen v jednom termínu, mohla obsahovat kapitolu o tom, jaké dopady to má na děti na základě analýz dat z let předcházejících. Když už tato anlýza nyní. Třeba by se mohla v dohledné době doplnit zveřejňovaná data z jednotných přijímacích zkoušek 2017, 2018 a 2019 o těch pár údajů, co popisuji v části 2? Potom bychom s analýzou klidně pomohli 😉.

A závěrem otázka k zamyšlení:  Šlo by podle Vás přijímat žáky na střední školy (na maturitní obory) i bez výsledků jednotných testů? Šlo by to i zcela bez testů? Jak byste přijímali děti nyní, když Vám vadí jen jeden termín? Napadá Vás jiná alternativa, než jen vrátit se ke dvěma termínům (což údajně nechtějí epidemiologové povolit)? Zkuste si sami odpovědět, případně napište Váš názor do komentáře na blogu. Můj pohled již brzy sepíšu v dalším samostatném blogu. Problémem našich přijímaček totiž nejsou jen testy. Problém je to hluboce zakořeněný a dlouhodobě neřešený.


[1] Na tuto skutečnost již upozornila Starostka Mnichovic, Petra Pecková, a dále jí citoval i článek Deníku N ZDE.

Další články


2 komentáře

  1. Kolik pokusů je vlastně třeba?

    Dotaz:
    V textu uvadite:
    “Vidíme tedy, že stejný výsledek měla v obou termínech méně než desetina žáků. Pro velkou většinu uchazečů tedy dva termíny znamenají dosažení celkově lepšího výsledku.”
    Při přidání dalších termínů by došlo pravděpodobně k dalším změnám celkového výsledku a tím i posunům na kritické hranici přijat/nepřijat.
    Je to argumentem pro 3 (4, 5…) kol prijimacích zkoušek?
    VŠ využívají mnohdy v přijímacím řízení výsledky testů OSP od SCIO, kde studěti mohou využít (placeně) tuším až 6 pokusů. Ponechme stranou (dulezitou) otázku, která se řeší na úrovni přijímaček na SŠ a zejména na víceletá G – otázku ovlivnění přístupu ke vzdělání socioekonomickými podmínkami a zjednodušme to na otázku, zda-li zvyšující se počet pokusů zajistí přijetí nejlepších.

    • davidgreger

      Ono Scio pořádalo přijímačky i předtím na SŠ (vím, že to víte, ale pro ostatní) a ten princip vícero-opakování a procvičování testů závislý na financích prostě zvýhodňuje ty, kteří si toho mohou zaplatit více (A DNES ZASE PŘÍPRAVNÉ KURZY). A třeba naše fakulta, ale i řada jiných Scio testy nepoužívá. A teď k těm vícero pokusům. Neznám k tomu nějakou studii (a i pro blog jsem hledal neúspěšně), ale je zřejmé, že jeden pokus je taky extrém. Kdybychom koukali jen na stranu výhody skládat dva testy, neb výběr jen několika úloh je vždy úzkým výběrem ze širšího rozsahu učiva a reprezentace jendím testem je prostě větším zednodušením, než dvěma testy (i proto TIMSS má třeba 16 testů a ne jeden, ale to jd,e protože zobecňuje nikoliv na jedince, ale na vzdělávací systém). V případě rozhodování o žácích máme testy stejné a že Vám některé úlohy třeba více sednou než jiné prostě hovoří pro podporu aspoň dvou pokusů. A na straně žáků je to ještě jasnější? Ty dva pokusy podle mě pomohou hodně těm, kteří nemají za sebou nácvik testů (vyplňování záznamových archů, trénink ve strategii vyplňování testů, rozvrhnutí času, apod.) a přitom jsou chytří, ale v testovacím schémetu s epotřebují zorientovat., Napodruhé již jsou pohotovější (domnívám se). Ale rozdíl je pro mnohé i v tom, že třeba nikdy v životě předtím nezažili tak velkou zátěž celodenní testování s přestávkami pod tlakem, neb ve školách se zpravidla omezuje školními řády počet testů na jeden den a školní testy nemají takové následky. Tedy všichni tito žáci se podle mě v prvním pokusu, teprve zorientují a ve druhém už jim to jde lépe. Proto myslím, že je dobře, že ty dvě možnosti jsou a pokud budeme testovat i dále, musejí zůstat 2 možnosti (více možností jsem nikde nepožadoval). Stejně tak děti, které jsou trémisty, z nějakého důvodu pod tlakem rodičů apod. se snad v druhém termínu s tím již mohou lépe vyrovnat a stress z jediné možnosti tím odpadá. Na nic z toho nejsou v ČR data, a tak vycházím je z úsudku, nějakých studií o “test anxiety”, “teaching to the test” a studií o podobných věcech v zahraničí. Ale žádným testem nevybereme nikdy jen ty nejlepší. Tak to prostě je. Jka píšu, budou vždy falešně pozitivní i falešně negativní , ti co byli neprávem odmítnutí a ti, kteří dopadli v testu lépe, než odpovídá jejich dovednostem 😉 A i proto píšu, že se nemáme spoléhat jen na testy. V ČR je to ještě znásobeno i problémem mechanismu přijímání a pouze dvou přihlášek, kde musíte hodně rozvažovat, kam ji dát (což je zase výhodnější pro vzdělanější rodiče). Mít dvě možnosti testu a mít možnost podat v elektronickém systému například pořadí pěti nejvíce preferovaných škol, by jistě zase přispěl k lepšímu výběru (a nejsem přesvědčen, že máme vybírat – opět více příště). A jistě by to šlo i bez těch testů. Ale o tom až v příštím blogu, kde se více zaměřím i na ten mechanismus podávání přihlášek (a ano doporučím i online aplikace). Jsme však přesvědčen, že dva pokusy jsou potřebné minimum. A data na to nemám, ale i zveřejnění těch dat z Cermatu, jak jsem je popsal, by pomohlo věci trochu více porozumět. Byť přesnější porozumění by vyžadovalo dodatečný výzkum.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *